Ústřední biblické poselství
Google Translator EN Google Translator RU
To dle mého pochopení obsahu Slova Božího zní:
"Smiřte se lidé s Bohem skrze zástupnou oběť Božího Syna Ježíše Krista, smiřte skrze to nejdrahocennější co tu kdy bylo - prolitou krev nevinného Beránka - JK. Čas Boží milosti stále ještě trvá. Je to dar svědčící o Boží lásce k nám lidem a má se stát, pokud chceme, úhelným kamenem* našeho dalšího myšlení a konání v tomto našem zbývajícím čase na této zemi. Přijměte tento dar do života, dnes je pro vás den spasení/záchrany a změny."
Vždyť jsme Božím dílem a stvořením, které dostalo svobodnou možnost volby se od svého Tvůrce odvrátit a tzv. osamostatnit (tj. také jinak napsáno - prosadit pouze svou vůli/chtění), to jak již na počátku v Adamovi/Evě, tak i my nyní každý jednotlivě v tomto čase a na své cestě po tomto světě. Mnozí jsme došli tak daleko, že se biblickému Bohu - Jsem, který jsem /JHVH (יהוה) posmíváme, urážíme Jej a tupíme (aniž si to třeba uvědomujeme), to někdy z pouhé neznalosti než z úmyslné zloby a nenávisti . Jiní jsme přijali božstva jiná, ať už je nazýváme jakkoliv. Mnozí další si také nejsme ochotni vůbec připustit, že i při našem ateistickém postoji máme víru v určité "božstvo", které nám jen nahrazuje přirozený vztah. Tím přirozeným vztahem mám na mysli vztah mezi Stvořitelem a Jeho stvořením - člověkem. Tento přirozený vztah, založený na pevných základech pokorného/radostného vědomí si Boží existence a zároveň znalosti Jeho Slova, je stále více pokroucen a nahrazován pouhou duchovně ovlivněnou lidskou představou o duchovních věcech. Toto se děje stále znovu a znovu po generace již od pádu Adama a Evy do hříchu. Po celou tuto dobu dochází k rozdělování jednotlivých lidiček na ty, kteří činí pokání před Bohem a ty co nikoliv. V tom slovíčku nikoliv jsou obsaženi lidé, kteří činí pouze svou vůli, v bibli bývá také použito dnes málo frekventované slovo svévolníci. Po celou tuto dobu však platí, pro všechny bez vyjímky nás žijící v tomto světě, toto následně formulované např. takto:
"Člověče navrať se zpět ke mně - Tvému Stvořiteli"
Bůh nám ponechává úžasnou svobodu rozhodnutí (tj. jak naložíme se svou vůlí/chtěním) a to přesto, že Jej to "stojí" to nejdražší co má a co nám nabízí v osobě Ježíše Krista z Nazaretu. Na rozdíl od mmohých z nás nikoho násilně nepřesvědčuje a nenutí, je to ten slabounký a jemný "hlas", který "promlouvá" k našemu duchu/srdci. Je pouze na nás jakým způsobem budeme reagovat.
Jak to celé provést a přijmout? Zcela prostě - najít si čas a klidné místo, opravdově a zcelé své upřimnosti vše, co nás trápí, Bohu/JK sdělit a v hluboké pokoře požádat/poprosit Jej - v lítosti nad současným stavem o pomoc/řešení a východisko - tedy činit pokání. Potom už jen vytrvat v tomto postoji očekávání změny - či pomoci/řešení a vše stále zkoumat na základě informací Božího Slova... Mohu dosvědčit, že Bůh i mne, v mých (opakovaných) životních potížích, nenechal bez pomoci a odezvy.
*co je úhelný kámen - nejvíce se hovoří o tom, že v nejpůvodnějším významu je to veliký kámen, od kterého se začala odměřovat nová stavba, kdy na počátku šlo o veliký kámen ve středu stavby, kolem kterého se pomocí provazu vytvořila kružnice a podle této kružnice tehdejší stavitelé vykopali potom i kruhové základy stavby. Později když stavitelé začali stavět i stavby složitější stávalo se logicky to, že bylo nutno používat u stavby více úhelných kamenů, od kterých vyměřovali úhly každé stavby a proto je zde název úhelný kámen. Tedy je to směr/vytyčení našeho dalšího plánování a uvažování hned na počátku naší další "stavby", což platí i v duchovní rovině.
Bible on-line:
----------------------
*******************************************************************
doplněno 6.6.2014
18.2.2012 POKÁNÍ - CO TO JE?
Co nás zpravidla přivádí k zásadní změně, kterou nazýváme znovu narození z vody a ducha? Tak jak o tom hovoří Pán/JK např. v Jan 3.5:
„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. . ."
Myslím si, po vlastní zkušenosti a seznámení s podobnými zkušenostmi sester/bratří v JK, že je to především projev Boží milosti a lásky k nám (jednotlivci) v duchovním světě, který se projeví pokáním/lítostí našeho ega/ducha/já a následnou zásadní změnou našeho postoje/orientace. Co je to tedy pokání, odkud pramení ta síla, která vyvolává a pak mění naše často velmi opačně vyhraněné dosavadní postoje? Jak ji můžeme popsat?
Nejspíše bych pokání definoval jako touhu/chtění jednotlivce (jeho já/ega/ducha) změnit dosavadní stav. Zdroj této touhy/chtění se mi jeví jako prvotně pramenící a "přitékající" od Boha (působením DS) a následně rodící se/projevující se v duchu konkrétní lidské bytosti, přičemž průběh a okolnosti mohou být poměrně rozdílné. Ostatně v Písmu se nachází množství záznamů tohoto procesu, který je tam klíčový především pro biblický vztah Bůh (Stvořitel) - člověk (stvoření) a prolíná podstatnou částí bible. Mohu tu zmínit tři postavy, u kterých tento duchovní přerod (a opět jsme u znovu-zrození) je také zaznamenán :
- král David ve SZ
- jeden z lotrů ukřižovaných společně s JK
- budoucí apoštol Petr
Pokusím se shrnout:
působením Boží milosti a moci DS na jednotlivou lidskou bytost (lidského ducha), při ponechání svobodné možnosti volby ne/přijmutí tohoto působení, dochází k zásadní proměně předchozího postoje. Není podstatné např. množství znalostí a dosavadní zastávaný postoj/stanovisko, ale chtění/vůle přijmout Boží působení do života. Tedy nikoliv změna pouhým vlastním přičiněním, ale svobodným poddáním se působení moci Boží, která tuto zásadní změnu našeho ducha/srdce uskuteční.
Toto působení Boží moci nás pak přivede pod Golgotu, na které dokončil svou zástupnou oběť Beránek - Ježíš Kristus. A je dále jen na nás, zda se rozhodneme tuto velkou a krvavou oběť JK přijmout. To je zcela zásadní chvíle pro náš život, která nelze ničím nahradit. Nebiblické je pak učení, které tento prvotní krok zpochyňuje, odsouvá, zamlčuje, či nahrazuje přijetím DS (jak učí stále více tzv. ekumenismem ovlivněných kazatelů) . Podle učení Slova Božího nezachrání svět cokoliv jiného než přijetí oběti JK a teprve následným krokem pak je křest a přijetí DS.
http://www.youtube.com/watch?v=KjUP0NguHk8&feature=relmfu
Pokání je tedy první krok, kdy to klíčové rozhodnutí musíme udělat každý sám za sebe. Pokud jej učiníme, má to pro nás další přirozené důsledky a rozhodně není se čeho bát, naopak...
********************************************************************
...není se přece třeba bát někoho, koho mohu poznat jako milosrdného Pána plného milosti. Obvykle se přece také nebojíme někoho, s kým pravidelně rozmlouváme.
26.2.2012 MODLITBA - A CO TO VLASTNĚ ZNAMENÁ?
(doplněno 15.3.2012)
Modlitbu k Bohu chápu jako formu rozhovoru/dialogu mezi Bohem a mnou. Jako ten, který přijal oběť Božího Syna JK vím, že skrze právě zástupnou oběť JK (prostřednictvím které - pokáním a vědomým rozhodnutím přijetí této zástupné oběti) mohu takto vstupovat do rozhovoru/modlitby se samotným Stvořitelem vesmíru a budovat svůj vztah s Ním. To ve vzájemném smíření, kdy tato zástupná oběť JK smazává kterýkoliv hřích/vinu. Není to úúúžasné? 
Co je na modlitbě/rozhovoru s Bohem nejdůležitější? Domnívám se, stejně jako mnozí další, že je to hluboký vnitřní postoj*, který bývá nazýván postojem srdce/ducha. Jaká je naše motivace, že přistupujeme na rozhovor s Bohem?
*viz Gen.3.9 - Hospodinovo "Kde jsi ?" určené Adamovi bývá překládáno také jako "Na čí straně stojíš ?"
Pro odlehčení přidám hudební modlitbu sourozenců Ulrychových a ještě bonus 
Znáte modlitbu "Otče náš"? A pokud ano, je to pro Vás pouhá formulka a nebo vzor toho, jak se máme modlit - rozmlouvat s Bohem?
Otče náš, jenž jsi v (nebo: na) nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako(ž) i my odpouštíme našim viníkům
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav (nebo: chraň) nás od zlého.
[Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.]
Amen.
Tato modlitba, přednesená JK učedníkům před naplněním Jeho oběti, je vzorem jak máme přistupovat ve svých rozhovorech/modlitbách k Bohu. Jako kristovci (ti, kteří jsou s Bohem usmířeni přijetím zástupné oběti JK) máme navíc jedinečnou možnost se obracet k Otci skrze Jeho Syna. Skrze Jeho Syna, který se nám v JK dal dokonale poznat.
********************************************************************************
29.2.2012 VÍME CO JE BOŽÍ MILOST?
Jako vrcholný projev zjevené Boží milosti vůči lidem vnímám oběť Syna Božího - tedy JK. Je to zcela nespravedlivá odplata Ježíši Kristu z Nazaretu za Jeho dílo. Za dílo, kterým (svým životem a konáním) zcela dokonale naplnil Boží vůli pro Jeho pozemský život. On dokonale spravedlivý a bez úhony byl potrestán za přestoupení Adamovo (a tedy celého lidstva). Boží milost, tj. jinak napsáno - nezasloužená přízeň, byla tedy naplněna v dobrovolné zástupné oběti Jeho samého/JK. Bůh se předem rozhodl jednat v náš prospěch, při nespravedlnosti vůči sobě samému, nezávisle na tom co my konáme/co my spravedlivě zasloužíme z Jeho pohledu. V tomto období milosti Boží se nacházíme cca 2000 let, toto období bylo započato slovy JK:
"Je dokonáno"
Boží milost je tu pro každého a stále. Vztahuje se na každého, ať se dopustil čehokoliv. Toto je jedním ze základních poselství Slova Božího a je stále ještě platné. Jak s ním naložíme - jaký je náš osobní postoj k této výzvě?
*******************************************************************************
6.3.2012 CO SE SKRÝVÁ POD SLOVEM VÍRA?
Jak můžeme přijmout v předchozí kapitole uvedený projev Boží milosti? Myslím, že jediným možným způsobem je, této zjevené Boží milosti (uvedené v poselství dobré zprávy/evangelia), uvěřit. To přirozeně v případě našeho kladného a vstřícného postoje/vůle k uvedenému. Uvěřit znamená přijmout nějakou formu výpovědi/svědectví prostou vírou. Projevem toho, že jsme přijali určitou víru je naše kladná/pozitivní reakce na určité skutečnosti, které na nás působí a formují i to, čemu říkáme např. "můj duchovní svět/pohled". Zmiňované skutečnosti na nás působí prostřednictvím a svědectvím někoho jiného a nebo jsou přímo osobně poznané. V případě biblického křesťanství jsme ujištěni v Božím Slově - např. v Efezským 2.8, že bez víry/uvěření nemůžeme být spaseni/zachráněni:
"Milostí tedy jste spaseni skrze víru."
Co je tedy víra, jak bychom se ji pokusili definovat přesněji? Podívejme se do listu apoštola Pavla Židům 11.kap.1.verš:
"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."
To je naprosto výstižný popis toho, co nazýváme vírou. Jak hned následně Pavel zaznamenal:
" K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím."
Tedy takovýto princip víry je přijímán a odměňován samotným Bohem. Jinak napsáno - po ztrátě přímého duchovního spojení s Bohem (Adamem+Evou počínajíce) je to jediný možný způsob, jak pozitivně reagovat na to, co znamená důsledek duchovní smrti. Duchovní smrti, která pro Adama+Evu (následně celé lidstvo) znamená oddělení od přímé Boží přítomnosti a reality. Tímto oddělením byla předána duchovní moc Adamem Božímu odpůrci/satanovi.
Vírou přijímáme mnoho informací. Tou zásadní z biblického pohledu je ta o daru Božím. Tím vrcholným darem je oběť JK a následné vzkříšení JK pro každého člověka. Zpráva o tomto je šířena jako poselství velmi dobré zprávy - evangelium. Je na svobodné volbě každého z nás, zda toto svědectví přijmeme vírou a nebo přijmeme vírou jiné svědectví/výpovědi. Nebojme se udělat krok víry, v tuto stále nádhernou zvěst zaznamenanou prostřednictvím přímých svědků v Božím Slově.
****************************************************************************************
23.8.2014 PROČ VĚŘIT ?
V dnešní době, kdy máme určitou svobodu a demokracii, je vnímáno každé doporučení, zákaz a nebo varování stále více jako omezování osobní svobody. To i když má takové doporučení/zákaz/varování dotyčné a nebo okolí chránit před ohrožením/újmou/poškozením atd. Některé toto dokonce vyprovokuje k pravidelnému porušování takovýchto zákazů a varování a stává se jim to postupně součástí života. To tak silnou, že se z této závisloti nedovedou vymanit a to i když by mnohdy chtěli. Tak probíhá destrukce jednotlivce, která pak často končí +- výrazně předčasnou fyzickou smrtí jednotlivého člověka a to, aniž by mohl naplnit určitý potenciál a rozvoj své jedinečné osobnosti. Potenciál, který každý má v nějaké míře vložen, min. od početí, do své osobnosti, tj. těla/ducha/duše.
Ptám se – jak to, že stále více lidí nedbá závažná varování, která jsou podstatná pro jejich život ? Což již nevědí uvnitř sebe samých, že činí špatně ? Je jedno zda se jedná o úplatky/korupci a podvody, braní drog, fyzické i psychické ubližování, neplnění si svých povinností vůči sobě či okolí a nebo jakékoliv daší vědomé konání zlého.
Odpovědí by se dala jistě uvést celá řada, já však předložím tu, kterou považuji za hlavní, klíčovou a prvotní. Myslím si, že se to děje stále více proto, že ztrácíme víru v pozitivní věci, které máme každý v nějaké míře hluboko ukryté ve svém nitru. Máme je někteří už tak umlčené a schované, že o nich skoro už nevíme. Přesto tam ale jsou – hluboko zasuté pod všelikým tím zlým, které na nás osobně a v každém jednotlivém životě různou formou působí a kterému jsme třeba podlehli, tedy sami konáme zlé a nemůžeme ze své síly z toho ven. To semínko dobrého je udušeno pod tím, co se v nás a kolem nás děje. Jak z toho ven a jak tomu čelit ?
Přiznejme si, že jsme ztratili víru v dobré, že to co se děje kolem nás, obzvláště v posledních letech je např. mediální tlak velmi silný, nás mění ke špatnému a to často bez našeho rozpoznání. Zkusme se zamyslet, bez jakýchkoliv „náboženských předsudků“, nad prostým sdělením :
„Ježíš Kristus vstal z mrtvých“
Dokážeme ještě rozpoznat tu sílu a obrovský duchovní náboj/energii, která, pokud to je pravdivá informace, je v tomto sdělení skryta ? Pokud ano, tak jsme na dobré cestě abychom uvěřili v Ježíše Krista a Jeho učení. To aniž by bylo nutnou předchozí podmínkou být členem církve. Pokud v JK uvěříme a vydáme se Jeho vedení a vlivu, tak to zásadně změní náš život. Není žádná překážka, pokud sami chceme, která by nám v tomto osobním vztahu k JK mohla zabránit.
Věříme přece různým informacím – víru používáme i třeba nevědomě běžně, zkusme tedy opravdově věřit i tomu nádhernému sdělení, že život s koncem naší fyzické schránky (těla) nekončí. Že pokud přijmeme základní poselství JK, čeká nás teprve to podstatné a neuvěřitelně dobré.
Na závěr – je takový jeden člověk, který se rozhodl, že poctivě "bod po bodu" dokáže nesmyslnost např. toho, že JK vstal z mrtvých a že tedy není důvod tomu věřit. Jak to dopadlo se můžete dočíst zde a nebo zde.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
5.11.2016 - doplněno 23.9.2017
Církev
V souvislosti s děním ve světě si mnozí lidé kladou různé otázky a hledají odpovědi. A někteří z nich i hledají odpovědi v Božím Slově, potřebují ale zároveň i nějakou společnost - blízkost lidiček podobně smýšlejících, aby se mohli sdílet o tom, co prožívají, konfrontovat své poznání nejen Božího Slova atd. Pokud se takto přirozeně vzniklá skupinka lidí, řídí upřímně informačními sděleními bible a to včetně učení JK (například vyznání "Ježíš Kristus je můj spasitel a Pán"), jedná se o skupinku křesťanů. A touto přirozenou cestou tak vzniká společenství lidí, které se nazývá církev. Ještě jednou - co je tedy církev ? Velice výstižná definice je na wikipedii :
" Výraz církev výlučně přísluší náboženskému společenství křesťanskému. Pojem církev pochází z řeckého KYRIAKÉ, tj. Pánova. (v řečtině Kyrios - Pán). Církev se řecky označuje EKKLÉSIA TOY KYRIOY (čti: eklesia tú kyriú), tj. shromáždění Pánovo. Výraz ekklésia je znám z řeckých právních dějin, jako název sněmu všech plnoprávných občanů demokratické polis. Církev je společenství, není to označení pro nějakou vybranou kněžskou kastu, ale všech, kdo se ke Kristu jako svému Pánu hlásí."
https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADrkev
Tedy pokud se alespoň dva křesťané sejdou ve jménu Pána JK, tvoří církev a Pán bude uprostřed nich :
"Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Mat.18.20
Toto je zcela zásadní sdělení, které činí křesťany prvotně závislé na JK a Jeho učení. Ve světle tohoto je třeba rozsuzovat jakékoliv další prvky života ve společenství bratří a sester.
Takto je třeba i pohlížet na vývoj církve - "těla Kristova". Pokud použijeme pro názornost trochu zjednodušující obrázek z citovaného webu wikipedie , tak je z něj dobře patrné rozdělení původního "těla Kristova" v toku času.
Domnívám se, že prvotní příčinou rozdělení bylo to, že postupně ve větší míře došlo především ke ztrátě uvědomění si toho, co je církev a čím je dílem. Postupně, po několika generacích, to dospělo tak daleko, že se církev (mnozí její členové) stále více připodobňovala tomuto světu, konkrétně tedy jeho hierarchii . A postupně zavládlo mínění, že je možné oddělovat, přetvářet a různě "vylepšovat" něco, co nám nijak nepatří a nepřísluší si přivlastňovat.
Když se podívám na uvedený obrázek, tak věřím, že ve všech dělících liniích má Bůh/JK své věrné služebníky. Ve všech společenstvích křesťanů se snaží Boží DS odvádět svoji práci - tak jak je to duchovním prostředím (dané duchovní čistotou jednotlivých členů) konkrétní církve umožněno. Plně v souladu s informacemi uloženými v bibli. Takovým dobrým pomocníkem jsou verše uvedené v knize Zj. Janovo 2. a 3. kap. - "dopis sedmi církvím", kdy se tyto rané církve rozpoznávali a nazývali pouze dle místa působení, zároveň byli shledány ve zcela odlišném postavení z pohledu duchovní čistoty. Některá společenství JK se takovýmto způsobem dodnes drží původního chápání slova církev a vztahů mezi jejími členy, vztahů vůči vnějšímu světu - např. politice apod. To, co ničí vztahy mezi členy "shromáždění Pánova" a způsobuje rozdělení je nedostatek pokory vůči informacím Božího Slova, nedostatek citlivosti vůči DS, přebírání vedení a rozhodování jednotlivcem a nebo úzkou skupinou bratří/sester. V duchovním pohledu satan - škůdce a ničitel uplatňuje svůj vliv skrze ty, kteří nejsou zcela poddáni Pánu (příčinou může být duchovní i fyzické smilstvo, neodpuštění, nedostatek pokory atd.) a působí postupný odklon od biblických informací, z čehož vzniká vnitřní pnutí a následné nesváry a dělení. Proto je dobré důvěřovat především bratřím/sestrám, které znám delší čas osobně (nikoliv zprostředkovaně), mohu vidět jejich život, který je zpravidla takovým svědectvím duchovního ovoce. V místním "shromáždění Pánovu", které má cca 10 - 15 členů, máme velmi pravděpodobně bratry/sestry s různými dary DS, které jsou potřebné pro duchovní život společenství JK, tak jak o tom píše třeba apoštol Pavel. Zároveň můžeme sami dobře pozorovat ovoce práce DS a mít i z toho povzbuzení. Pokud si toto uvědomíme a začneme v rámci takovéto církve tyto dary objevovat, rozvíjet a současně takto budovat "společný dům" na základech JK a Jeho učení, nemohou na nás mít větší vliv různé duchovní "trendy" - či spíše nebiblické odchylky, které v konečném důsledku přináší ovoce chaosu, destrukce a odcizení DS. Věřím, že takto to stále zamýšlí JK a raná církev se tohoto snažila věrně držet.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4.12.2016 - doplněno 23.9.2017
Potíže v prvních církvích - nikolaité
Jak píši výše, přirozeným způsobem vzniklá skupinka křesťnanů o cca 10 - 15 lidech má mezi sebou zajisté většinu potřebných darů ke vzájemné službě, jak to zmiňuje např. apoštol Pavel ve svých listech. Nikdo z nich není v nějakém vyšším postavení než ti ostatní. Pouze jsou ve vzájemném vztahu tak jak je vede DS a jak tento sám jednotlivé členy používá. Věřím, že Bůh nám vložil do biblických informací vše potřebné i ohledně toho, jak má tato komunita fungovat a co je naopak špatné. Tak i ve Zj. Janovu (2. a 3. kap.) máme dopisy sedmi církvím, které jsou plné potřebných informací. Všimněme si, že to nejsou dopisy sedmi denominacím, ale dopisy sedmi křesťanským komunitám na sedmi místech. Já se zaměřím na ty varovné informace, které se týkají přebírání autority - ve smyslu stavění se do role novozákoního prostředníka mezi Boha/JK a prostý lid patřící JK. První takovou informaci vidím hned u církve v Efezu :
- 1Andělu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který se prochází mezi sedmi zlatými svícny:
- 2„Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.
- 3Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě.
- 4Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.
- 5Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.
- 6To však máš k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů stejně jako já.
- 7Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“
Zde se tedy mj. dovídáme, že Bůh nenávidí skutky nikolaitů. Kdo jsou tedy nikolaité ? Slovo nikolaos je řeckého původu a znamená niko - vítězství, mít nad druhým a ostatními navrch/převahu/autoritu/moc a laos - prostý lid, zde lid patřící Bohu/JK. Tedy jsou to patrně lidé, kteří se považují za ty, kteří mají vést/ovládat/panovat nad prostým Božím lidem. Pozor, tady je nutno přesně rozdělovat mezi tím, který pouze slouží například biblickým vyučováním, moderováním společného setkání a tím, který chce prostřednictvím téhož manipulovat a dosáhnout svých cílů a představ. Uvědomuji si, že ta hranice je občas velmi tenká a někdy až po čase se dle ovoce pozná, jak tomu je v určitém konkrétním případě. Ale hned v počátcích se musíme zaměřit, na to, jak to dané vyučování odpovídá biblickým informacím. Tady nelze dělat žádné kompromisy - ať už je ospravedlňujeme jakkoliv. Tímto se podaří velkou část podobného nebezpečí podchytit hned na počátku. Ostatně ve výše uvedeném textu to můžeme číst :
- 4Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.
- 5Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.
Rozpomeň se odkud jsi klesl, rozpomeň se odkud jsi začal dělat kompromisy a naslouchat výkladům různých duchovních proudů a směrů, než aby jsi Mne hledal ve svém srdci a osobně vše konfrontoval s Mým Slovem. Jak lákavé bylo to ovoce, jak pravdivé a mocné se to zdálo. Kolik tzv. velkých křesťanských osobností toto podporovalo... Naprav své stezky a jednej jako dřív, obnov svou lásku a osobní vztah, jako když jsi měl své srdce nově umyté krví JK. Je to pouze mezi Tebou a Mnou. Běž svou cestou, kterou Tě vedu a vše konfrontuj s Mým Slovem, které je neměnné a nikdo tam nemá co měnit a doplňovat. Pokud se to nestane, zcela ode mne odstoupíš a místní církev už mojí nebude.
Podobný text pak vidíme i v poselství do společenství JK v Pergamu :
- 12Andělu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč:
- 13„Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan.
- 14Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva,
- 15tak i ty máš některé, kteří zastávají učení nikolaitů.
- 16Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst.
- 17Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“
Zde vidíme, velmi podobné varování. I přesto, že se místnímu společenství JK v Pergamu dostalo uznání za svou statečnost, odvahu a věrnost projevenou v místě silného okultismu, objevuje se opětovně velmi důrazné varování v 16.-ém verši. A to proto, že mezi sebou máš ty (přijímáš jejich učení), kteří se stavějí do role novozákoních prostředníků/knězů mezi Tebou a Mnou, mění Mé učení a proto budu s nimi vést boj - tj. usvědčím je z jejich lží Já sám svými ústy.
V tomto poselství máme již upřesněno v předchozím verši, že se jedná o lidi, kteří svádějí prostý lid z Boží cesty na cestu Božího odpůrce. Ti Nikolaité nebyli hned snadno čitelní, nebyli to ti "jasní" nemravní bludaři, jak je dnes s odstupem chápeme. Naopak, působili jako velmi důstojní lidé, kteří přinášejí poselství od Pána, které má doplnit, rozvést, rozmnožit a vylepšit to dosavadní Bohem/JK dané. Fakticky reálně potom degradovat a zrušit to, co nám vlastně JK získal svou obětí na kříži a takto nás usmířil s Bohem Otcem. Tedy duchovně smylnili, tj, nebyli věrní Bohu a tomu co On řekl. V konečném důsledku v průběhu dějin zcela citelně ovlivnili vývoj a vztahy jednotlivých společenství JK. Proto takový jednoznačný a ostrý odsudek daný apoštolu Janovi.
Co myslíte, jaký model křesťanských komunit převládá a jak se projevují novodobí nikolaité dnes ?
-----------------------------------------------------------------------------------
4.10.2017
Jak jsem psal výše, Nikolaité byli a jsou lidé, kteří se staví (svým jednáním a konáním) na pozici mezi Boha/JK a prostý lid Bohu náležející. Jejich místo není vedle bratra/sestry - aby je podpírali a pomáhali na cestě, jejich místo není za bratrem/sestrou - aby je podrželi ve zkouškách, ale jejich místo je zpravidla mezi bratřími/sestrami a Světlem/Pravdou/JK/Bohem - aby byli prostředníky mezi nimi. Žel, často v této pozici tu více, tu méně vědomě ovlivňují výklady Písem v průběhu času a dějin, některé i záměrně ignorují, některé naopak rozvádí do bizarních detailů. Co je jim společné je to, že tu více či méně skrytě soustředí pozornost sami na sebe - svůj vztah s Bohem a to, co konají pro Boží království - zdůrazňováno tak bývá jejich osobní charisma. Text Božího Slova používají mnozí tito jen málo a nebo v úzkých souvislostech, ale často s velkou sebejistotou svého správného chápání tohoto, bez připuštění možnosti omylu ve svých minimálně sporných postojích a tvrzeních. Dalším častým společným rysem je, že k této pozici nedospěli jen po osobním studiu Písem a hledání odpovědí v komunikaci prostřednictvím DS, ale zpravidla po nějakém vidění/zjevení/prožitku, případně někdo se stejným postojem a v tomto duchu na ně vložil ruce atd. Takto lze vypozorovat po generace předávané duchovní směřování, což má samozřejmě svůj důsledek a vliv na další poznávání světa, ale o tom v nějakém dalším článku. Pro představu kam až to může vyústit několik viditelnějších příkladů (Hnutí víry, některé směry tzv. Charismatického hnutí, Torontské požehnání...) :
Zde připomenu a vyberu tyto slova ap. Pavla, který zajisté sám měl dobře patrné obdarování - charisma :
- 9Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
- 10Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. 1.Kor.15.9-10
Když vycházím např. jen ze známého podobenství Pána JK o hřivnách, je z toho logické, že každý má nějaké obdarování dané od Stvořitele. Je pak věcí naplnění osobní touhy, kreativity a píle každého, vhodného prostředí, patřičného povzbuzování a především korekce s informacemi Božího Slova, jak se podaří tyto osobní hřivny a dary najít a rozvinout. V pohledu duchovním - křesťanském mají tyto obdarování jednak sloužit k budování sebe i ostatních v Těle JK a zároveň také být pozitivním příkladem a nasměrováním pro lidičky vně Božího království. Tedy nemáme napodobovat toho či onoho člověka, nemáme neuváženě na sebe nechat vkládat ruce, abychom obdrželi to - či ono, ale máme se naučit s Božím vedením DS, ve svém nitru/duchu, rozpoznat to, co tvoří naše osobní charisma. Víme přece, že z milosti Boží v každém z nás alespoň jedna hřivna přebývá. A to je dar, který máme uchopit a používat. Pokud budeme postupovat správně, tak se nám naplní mj. obsah těchto veršů :
- 5Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Řím.8.5
A pak dále v osmé kapitole Římanům Pavel pokračuje :
- 12A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
- 13Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
- 14Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
- 15Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
- 16Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že Mu patříme a že jdeme po Jeho úzkých stezkách a procházíme těsnými branami! Co víc si přát ?
Budu postupně doplňovat a to i starší články...
Použité verše jsou v překladu CEP, není-li uvedeno jinak.